Nadpřirozený román z pera české autorky nezklamal!

Cora se těžce zvedla z koberce.

Tato kniha se mi do hledáčku dostala již dávno díky Rodaw. Ovšem v té době jsem se vyhýbala knihám z pera českých autorů. Spousta recenzí mě však přesvědčila a já si jí tedy pořídila. Samotné setkání s velice milou autorkou mě jen utvrdilo v tom, že si knihu musím přečíst. A přiznávám - neprohloupila jsem.

Prokletí ohně je kniha, která zanechá velký dojem. Síla příběhu je znát hned po několika desítkách stran, kde se setkáváme s mladou ženou Corou, která byla brutálně zbita a znásilněna svým manželem. Násilí jí bylo denním chlebem už delší dobu, ale proti její vůli si ji vzal poprvé.

To je pro Coru poslední kapkou a odhodlá se utéct. Odjíždí za svým otcem - který jí dle mého názoru velkou oporou není - do malého městečka Helmsley . Bývalý domov jí poskytne alespoň dočasný pocit bezpečí, je to místo, kde se jí vybavují ty nejdávnější vzpomínky, místo, kde prožila všechno důležité, než se rozhodla odejít na univerzitu a provdat se za Stuarta, místo, kde byla sama sebou. Potkává zde jak starou přítelkyni, tak svého bývalého přítele Williama.

Co když ale ani doma nedostane nedostane zasloužený klid? Jako by toho nebylo málo, Cora má vidiny, které si nedokáže nijak vysvětlit. Skáče z bláta do louže a brzy se ukáže, že se stala součástí něčeho většího. Zdá se, že součástí jejího života je i něco takového jako kletba z minulosti...

Sama autorka řekla, že Prokletí ohně má dvě hlavní hrdinky. (Poznamenala, že můžeme uvažovat i o třetí, ale...o tom později.). První z nich je už výše zmíněná Cora, která nám povypráví většinu příběhu. Dále je tu Christabel, kterou sledujeme retrospektivou a jejímaž očima se nám děj otevírá zase více do hloubky a z jiného úhlu. Její role je v knize důležitá, i když se to tak zprvu nemusí zdát. A pak je tu ta třetí žena. O koho se jedná bych vám klidně říci mohla, ale když vás nechám trochu napnuté, nic se nestane. Z jejího pohledu je tu sice jen pár stran, ale i tak mi byla nesympatická. Proč? Sama nevím.

Byla poslední ze skupinky, stoupající do druhého patra, takže to nemohl být žádný z návštěvníků.

Knihu jsem na Goodreads označila za jednu z nejlepších knih léta 2012 a na tomto výroku si stále trvám. Kniha má od začátku reálný podklad, který se dotkne mnoha žen, ale i mužů. Domácí násilí je bohužel i dnes rozšířené a nikomu bych to nepřála. Dále je po celou domu zřejmé, že si autora nastudovala vše potřebné k napsání velice kvalitní knihy. Od krajiny a popisu budov, po historii a nadpřirozenou stránku věci.

Knihu jsem měla přečtenou za poměrně krátkou dobu a děj mě do sebe dokázal zcela vtáhnout. Vše hezky plynulo, nic nebylo uspěchané a jak se vše postupně vyjasňovalo, byla jsem víc a víc nadšená a zvědavá na konec. Samotné poslední stránky byly natolik nasáklé akcí a napětím, že nebylo možné knihu odložit a jít se třeba jen napít. Na to, že je to autorčina prvotina, je kniha opravdu povedená a jen těžko se mi hledá něco k vytknutí.

Na obálce na vás křičí nápis: "Česká Barbara Erskinová" vypráví svůj první příběh... Budu asi za nevzdělaného člověka, ale jméno výše zmiňované jsem slyšela poprvé až v souvislosti právě s Martinou Wolfovou. Někdo říká, že Martina používá stejné prvky, jiní je opravdu srovnávají. Podobné lákače na knížkách nemám ráda. Čtenáře můžou zmást nebo pobouřit. Proto všem radím, ať už autorku B.E. znáte či nikoliv, vyvarujte se byť i nepodmíněného porovnávání.

Stuart rozčíleně přecházel po hotelovém pokoji.

Opravdu bych měla vytknout alespoň něco. Nikdy si to neodpustím, ale tady nejspíš udělám výjimku. Nic mne nenapadá, opravdu! Pokud třeba váháte už jen proto, že se jedná o českou autorku, zapomeňte na to! Vrhněte se na knihu a budete překvapení, že je v tolika ohledech i lepší než knihy zahraničních autorů. Není to ovšem kniha, po které za nějakou dobu sáhnu znovu, nezůstane ve mně žádná myšlenka sepjatá s touto knihou. Proto odebírám jeden bod.

9/10

Autor: Martina Wolfová

Datum vydání: Květen 2012

Nakladatelství: Metafora

Počet stran: 224

Žánr: Romanický, Adult, Paranormal, Česky

Datum četby: 31. srpna – 3. září 2012

Co takhle žít pod vodou?

1. září 1985 Na vyvýšené mýtině skalnatého výběžku stojí dva muži.

Knihu od mladé a nadějné české spisovatelky Terezy Benešové jsem otevřela s příjemným očekáváním. Hned po krátkém úvodu, z kterého jsem nepochopila absolutně nic a byla zmatená, následovala první kapitolka, kde se na scéně objevuje naše hlavní hrdinka - mlaďoučká Nefas. Opravdu hodně mě zarazilo prostředí něčeho jako "upíří ústav", kde Nefas žije. Nějak jsem nevěděla, jestli to má nějaký vyšší úmysl, nebo ne, ale později jsem to přeci jen pustila z hlavy, protože o tohle po začátku ani tolik nešlo.

Přestože dívka žije na jednom místě se spoustou upírů, sama jím není. Když jí bylo osm let, zjistila že je Gjork. Jedna z bytostí žijících pod oceánem. Teď jí je dvanáct a vydává se vstříc svému osudu - pod hladinu. Uznávám, že mě zarazili v oceánu svítící jednorožci, ale řekla jsem si "Proč ne?". Já sama moře a vodu jako takovou miluji, tak mě to pohltilo hned na začátku. Sama bych si chtěla zkusit dýchat pod vodou a nechat se unášet vlnami....

První zkušenost s podmořským městem může připomínat Harryho Pottera v Příčné ulici - koupě hůlky, získání mazlíčka nebo želvy nosící poštu. Líbí se mi, že Nefas se už stihla dostat do problémů a opravdu mě to navnadilo na další čtení. Přese všechno nese kniha podobnost s výše jmenovanou ságou i dál.

Jelikož Gjorkové umí čarovat, musí Nefas nastoupit do školy, aby se naučila svou moc používat. A ano, hned ze začátku je ona na škole ta divná 'od upírů'. Jakmile se děj rozběhne, můžeme Nefas sledovat, jak se potýká se školou i spolužáky. Každému je ale jasné, že za některé věci si naše holčina může sama.

Celé pondělní vyučování trpělivě a se zaťatými zuby snášela drobné žertíky svých povedených spolužáků.

Záměrně se vyhýbá společnosti, a když už s ní někdo mluví, vůbec se nesnaží být milá. Chápu, že její uvítání neproběhlo zrovna podle dívčiných představ, ale proč žít v azylu? Zvlášť, když je kolem ní tolik zajímavých věcí a neskutečných možností? Už jen představa slizkého chaluhového lesa mne přiměla přemýšlet, co všechno by se v něm dalo najít a provést.

Ale Nefasina situace se přeci jen obrátí k lepšímu, když se na škole najdou dvě duše, které Nefas přijmou a spřátelí se s ní. Dívka tak má alespoň nějaké přátele, kteří přispějí k tomu, že si začíná pomalu zvykat na školní život pod hladinou oceánu...

Ihned na začátku vás upoutá autorčin styl psaní. Od první stránky vám musí být jasné, že autorka má opravdový talent. Ale ta věc, že je to až nadmíru podobné sáze o chlapci, který přežil, může spoustu z vás odlákat od čtení už po několika desítkách stránek. V dnešní době je hold těžké najít nějakou knihu, která by byla naprosto odlišná od těch dosud vydaných a i přesto, že v tomto případě je prostředí děje, podobné hodně, autorka dokázala vymyslet příběh, do kterého jste se začetli a už vám to ani nepřišlo.

Ale já bych knihu už dál s Harry Potterem nesrovnávala. Ta kniha je totiž skvělá sama o sobě. Zasazení do prostředí oceánského dna, kde žije komunita tvorů podobných lidem. Mě osobně zajímá všechno, co jen zdánlivě připomíná vodu a už jen ta myšlenka, že se procházíte vodou a všude kolem vás je tolik věcí, které člověk nikdy pořádně nespatří.

Tereza Benešová umí úžasně pracovat se slovy. V knize bylo použito spoustu slovních hříček a zajímavých spojení, které sice všichni znají, ale nejspíš by je v běžné mluvě nepoužili. To ale knize neublížilo, spíše naopak. Na jednu stranu je z knihy cítit ta pravá syrová čeština, ale na stranu druhou vás překvapí, že to napsala česká autorka, protože v České republice si stále čtenáři - bohužel - myslí, že to co napsal Čech, musí být automaticky špatné. Chyba!

Ještě než řeknu něco přímo o charakterech, poukážu na to, že i přes to, že se můžou děti zdát příliš vyspělé - a co vím, hodně na to recenzenti poukazují - není tomu tak. Mám zkušenosti, že i dvanáctileté děti jsou schopné opravdu velkých věcí... Postavy jako takové se mi líbily. Každá byla odlišná a nikdo nebyl tzv. prkno bez osobnosti. Jsou tu pořádní klaďasové, prudiči, ale i zákeřní zlouni. V této knize si každý přijde na své. Jsem ráda, že hlavní hrdinka mi nepřišla nijak nerozumná ani přechytračelá. Celou knihou nás doprovází -nejen- její vtipné prupovídky a výstižné odpovědi a kniha vám tak hned přijde veselejší.

Co mi na knize ale opravdu nesedělo, bylo grafické pojetí nedokončených vět. Jsem zvyklá na tři tečky (...) nebo pomlčku (-), ale použití otazníku (?) mi tam prostě nesedělo. Vždy jsem automaticky větu pojala jako otázku a zabralo mi pár chvil, než jsem mohla pokračovat dál s tím, že danou osobu něco v mluvení přerušilo.

"Utopený Gjork, to je vážně k popukání,"

Kniha se mi přese všechno opravdu líbila a její samotný závěr mě usvědčil, že opravdu potřebuji vědět, co bude dál!

Nenašla jsem na knize nic špatného a jen díky té drobnosti s originalitou jsem nucená strhnout 2 body.

8/10

Autor: Tereza Benešová

Datum vydání: Březen 2012

Série: Gjorkové

Díl: První

Nakladatelství: Krigl

Počet stran: 328

Žánr: Fantasy, Dobrodružý, Česky
Datum četby: 15. - 20.9.2012

Mockrát děkuji samotné autorce za důvěru a poskytnutí recenzního výtisku.

Česká fantasy pro děti

Před dvěma sty lety se nejmocnější bytosti světa rozhodly stvořit sedm Křišťálů moci.

Michaela Burdová je mladá spisovatelka, která se na českém fantasy trhu již nějakou dobu pohybuje. Její první trilogie nesoucí název Poselství jednorožců spatřila světlo světa roku 2008. Po úspěchu této série odstartovala životy nových hrdinů, právě sérií Křišťály moci, kterou otevírá Zrada temného elfa.

Tato kniha je příběhem plným elfů, králů, magie, dobra, zla, a nadpřirozených bytostí. Zlý temný elf Isgraël zradil své bratry a pokusil se ukořistit Křišťály moci, které každý z Neposkvrněných vlastnil. Jenže nepočítal s tím, že křišťály chrání proroctví. Proroctví, jež určí toho, kdo je dokáže nalézt a použít proti Isgraëlovi.

A proto se znění tohoto proroctví Isgraël snaží dozvědět. Po nalezení posledního z bratrů se tak stane a elf ve své mysli uvidí tu, jež se mu může rovnat...

A tak se Neilin jednoho dne dostává do kolotoče událostí a je s ní zacházeno jako s drahým zbožím, které si mezi sebou přehazují Temní a Bílí elfové.

Děj se tedy točí okolo Neilin, ale není to pouze ona, z jejíž pohledu se na věc můžeme dívat. Máme tu Terien - dceru Isgraëla, Leju - Neilininu sestru a Wyla - chlapce z jejich vesnic, jejichž vstupy jsou vloženy mezi tu hlavní dějovou linku. Přestože je to zajímavé, myslím, že to příběh spíše shazovalo. Celková ohranost se tu vyskytovala více než by bylo potřeba.

Hlavní hrdina - v našem případě hrdinka - musí najít určité předměty, které napomůžou k záchraně světa a poražení zla. Je to téma, které najdeme ve spoustě dnešních fantasy, ale můj názor na to je takový, že i mnohokrát řečené, lze popsat jinak a s novou sílou, grácií, nábojem... To se však Michaele nepovedlo.

Arwin říkal, že nejrychlejší cesta jak překonat rozlehlé Ënienské hory , které se před nimi tyčily, a dostat se do království Ënarsis, je přeplou jezero Ënien.

Kniha tak může působit dětsky až nepřirozeně...

Ale abych neházela flintu do žita... Přes veškeré nedostatky a některé věci, které mě vytočily do ruda - použití výrazů sexy nebo zabouchl (myšleno zamiloval) -, se na knize najdou i dobré věci.

Někdy za polovinou se cosi změnilo a já zoufale chtěla vědět jak to skončí. Přála jsem si, aby se mi potvrdily mé domněnky a pocity, které jsem v průběhu čtení stihla načerpat a utřídit si v mozku. Chtěla jsem vědět jak to bude mezi Lejou a neodolatelným králem Edrianem (fandím jim!), jestli se v Sorganovi něco pohne a nechá Terien jít....a nakonec Arwin a Neilin....tam se mi to vyplnilo do puntíku. A nejsem zklamaná.

Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že se autorka v prvním díle více zaobírala milostným životem hrdinů a akci si nechala do dalších dílů. Té lásky tam na můj vkus bylo na fantasy přespříliš.

A k závěru? Obdivuji Míšu Burdovou v tom, že se jí knihy povedlo vydat, že má stále nápady v záloze a má velkou základnu fanoušků. Nikdo není dokonalý, a tak její knihu určitě neodsuzuji, ale má se stále co učit. Kniha je spíše pro mladší čtenáře, ale myslím, že pro srovnání s jinými díly a se styly ostatních autorů to stojí za zkoušku. Knize dávám tři body a budu doufat, že se to pro příští díly zvedne.

3/10

Autor: Michaela Burdová

Datum vydání: 2010

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 296

Žánr: Fantasy, Česky

Datum četby: 9. - 15. května 2012

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Obálka a anotace byla převzata z webu nakladatelství, kde si můžete také knihu objednat.