Cora
se těžce zvedla z koberce.
Tato kniha se mi do hledáčku
dostala již dávno díky Rodaw. Ovšem v té době jsem se vyhýbala
knihám z pera českých autorů. Spousta recenzí mě však
přesvědčila a já si jí tedy pořídila. Samotné setkání s
velice milou autorkou mě jen utvrdilo v tom, že si knihu musím
přečíst. A přiznávám - neprohloupila jsem.
Prokletí ohně je kniha,
která zanechá velký dojem. Síla příběhu je znát hned po
několika desítkách stran, kde se setkáváme s mladou ženou
Corou, která byla brutálně zbita a znásilněna svým manželem.
Násilí jí bylo denním chlebem už delší dobu, ale proti její
vůli si ji vzal poprvé.
To je pro Coru poslední
kapkou a odhodlá se utéct. Odjíždí za svým otcem - který jí
dle mého názoru velkou oporou není - do malého městečka
Helmsley . Bývalý domov jí poskytne alespoň dočasný pocit
bezpečí, je to místo, kde se jí vybavují ty nejdávnější
vzpomínky, místo, kde prožila všechno důležité, než se
rozhodla odejít na univerzitu a provdat se za Stuarta, místo, kde
byla sama sebou. Potkává zde jak starou přítelkyni, tak svého
bývalého přítele Williama.
Co když ale ani doma
nedostane nedostane zasloužený klid? Jako by toho nebylo málo,
Cora má vidiny, které si nedokáže nijak vysvětlit. Skáče z
bláta do louže a brzy se ukáže, že se stala součástí něčeho
většího. Zdá se, že součástí jejího života je i něco
takového jako kletba z minulosti...
Sama autorka řekla, že
Prokletí ohně má dvě hlavní hrdinky. (Poznamenala, že můžeme
uvažovat i o třetí, ale...o tom později.). První z nich je už
výše zmíněná Cora, která nám povypráví většinu příběhu.
Dále je tu Christabel, kterou sledujeme retrospektivou a jejímaž
očima se nám děj otevírá zase více do hloubky a z jiného úhlu.
Její role je v knize důležitá, i když se to tak zprvu nemusí
zdát. A pak je tu ta třetí žena. O koho se jedná bych vám
klidně říci mohla, ale když vás nechám trochu napnuté, nic se
nestane. Z jejího pohledu je tu sice jen pár stran, ale i tak mi
byla nesympatická. Proč? Sama nevím.
Byla
poslední ze skupinky, stoupající do druhého patra, takže to
nemohl být žádný z návštěvníků.
Knihu jsem na Goodreads
označila za jednu z nejlepších knih léta 2012 a na tomto výroku
si stále trvám. Kniha má od začátku reálný podklad, který se
dotkne mnoha žen, ale i mužů. Domácí násilí je bohužel i dnes
rozšířené a nikomu bych to nepřála. Dále je po celou domu
zřejmé, že si autora nastudovala vše potřebné k napsání
velice kvalitní knihy. Od krajiny a popisu budov, po historii a
nadpřirozenou stránku věci.
Knihu jsem měla přečtenou
za poměrně krátkou dobu a děj mě do sebe dokázal zcela
vtáhnout. Vše hezky plynulo, nic nebylo uspěchané a jak se vše
postupně vyjasňovalo, byla jsem víc a víc nadšená a zvědavá
na konec. Samotné poslední stránky byly natolik nasáklé akcí a
napětím, že nebylo možné knihu odložit a jít se třeba jen
napít. Na to, že je to autorčina prvotina, je kniha opravdu
povedená a jen těžko se mi hledá něco k vytknutí.
Na obálce na vás křičí
nápis: "Česká Barbara Erskinová" vypráví svůj první
příběh... Budu asi za nevzdělaného člověka, ale jméno výše
zmiňované jsem slyšela poprvé až v souvislosti právě s
Martinou Wolfovou. Někdo říká, že Martina používá stejné
prvky, jiní je opravdu srovnávají. Podobné lákače na knížkách
nemám ráda. Čtenáře můžou zmást nebo pobouřit. Proto všem
radím, ať už autorku B.E. znáte či nikoliv, vyvarujte se byť i
nepodmíněného porovnávání.
Stuart
rozčíleně přecházel po hotelovém pokoji.
Opravdu bych měla vytknout
alespoň něco. Nikdy si to neodpustím, ale tady nejspíš udělám
výjimku. Nic mne nenapadá, opravdu! Pokud třeba váháte už jen
proto, že se jedná o českou autorku, zapomeňte na to! Vrhněte se
na knihu a budete překvapení, že je v tolika ohledech i lepší
než knihy zahraničních autorů. Není to ovšem kniha, po které
za nějakou dobu sáhnu znovu, nezůstane ve mně žádná myšlenka
sepjatá s touto knihou. Proto odebírám jeden bod.
9/10
Autor: Martina Wolfová
Datum vydání: Květen 2012
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 224
Žánr: Romanický, Adult,
Paranormal, Česky
Datum četby: 31. srpna –
3. září 2012
Tuhle knížku jsem dočetla opravdu nedávno, asi před týdnem, takže ještě jsem plná pocitů z ní. A musím s tebou souhlasit. Knížka je to opravdu skvělá a taky nevím, co bych knize vytkla.
OdpovědětVymazatA taky nemám tzv. "lákače" ráda. Kvůli tomu, že na obálce Nejsem sériový vrah bylo napsané "Líbí se Vám fascinující, morbidní a originální příběhy o Dexterovi od Jeffa Lindsaye? Pak si to přečtěte blablabla" pohlížím na tu knihu jinak, než kdyby to tam nebylo. Jinak bych totiž na nějakou souvislost mezi Nejsem sériový vrah a Dexterem ani nepomyslela. Kvůli tomu nápisu jsem to ale pořád srovnávala...
(Skřítek | http://nocni-skritek.blog.cz/)
Já mám teda nejradši právě B.Erskinovou - její knížky jsou prostě dokonalé... Prokletí ohně je moc pěkná knížka, ale srovnávat to s Barbarou opravdu nejde... a nebo pokud jde, tak těžko..
OdpovědětVymazat