Co takhle žít pod vodou?

1. září 1985 Na vyvýšené mýtině skalnatého výběžku stojí dva muži.

Knihu od mladé a nadějné české spisovatelky Terezy Benešové jsem otevřela s příjemným očekáváním. Hned po krátkém úvodu, z kterého jsem nepochopila absolutně nic a byla zmatená, následovala první kapitolka, kde se na scéně objevuje naše hlavní hrdinka - mlaďoučká Nefas. Opravdu hodně mě zarazilo prostředí něčeho jako "upíří ústav", kde Nefas žije. Nějak jsem nevěděla, jestli to má nějaký vyšší úmysl, nebo ne, ale později jsem to přeci jen pustila z hlavy, protože o tohle po začátku ani tolik nešlo.

Přestože dívka žije na jednom místě se spoustou upírů, sama jím není. Když jí bylo osm let, zjistila že je Gjork. Jedna z bytostí žijících pod oceánem. Teď jí je dvanáct a vydává se vstříc svému osudu - pod hladinu. Uznávám, že mě zarazili v oceánu svítící jednorožci, ale řekla jsem si "Proč ne?". Já sama moře a vodu jako takovou miluji, tak mě to pohltilo hned na začátku. Sama bych si chtěla zkusit dýchat pod vodou a nechat se unášet vlnami....

První zkušenost s podmořským městem může připomínat Harryho Pottera v Příčné ulici - koupě hůlky, získání mazlíčka nebo želvy nosící poštu. Líbí se mi, že Nefas se už stihla dostat do problémů a opravdu mě to navnadilo na další čtení. Přese všechno nese kniha podobnost s výše jmenovanou ságou i dál.

Jelikož Gjorkové umí čarovat, musí Nefas nastoupit do školy, aby se naučila svou moc používat. A ano, hned ze začátku je ona na škole ta divná 'od upírů'. Jakmile se děj rozběhne, můžeme Nefas sledovat, jak se potýká se školou i spolužáky. Každému je ale jasné, že za některé věci si naše holčina může sama.

Celé pondělní vyučování trpělivě a se zaťatými zuby snášela drobné žertíky svých povedených spolužáků.

Záměrně se vyhýbá společnosti, a když už s ní někdo mluví, vůbec se nesnaží být milá. Chápu, že její uvítání neproběhlo zrovna podle dívčiných představ, ale proč žít v azylu? Zvlášť, když je kolem ní tolik zajímavých věcí a neskutečných možností? Už jen představa slizkého chaluhového lesa mne přiměla přemýšlet, co všechno by se v něm dalo najít a provést.

Ale Nefasina situace se přeci jen obrátí k lepšímu, když se na škole najdou dvě duše, které Nefas přijmou a spřátelí se s ní. Dívka tak má alespoň nějaké přátele, kteří přispějí k tomu, že si začíná pomalu zvykat na školní život pod hladinou oceánu...

Ihned na začátku vás upoutá autorčin styl psaní. Od první stránky vám musí být jasné, že autorka má opravdový talent. Ale ta věc, že je to až nadmíru podobné sáze o chlapci, který přežil, může spoustu z vás odlákat od čtení už po několika desítkách stránek. V dnešní době je hold těžké najít nějakou knihu, která by byla naprosto odlišná od těch dosud vydaných a i přesto, že v tomto případě je prostředí děje, podobné hodně, autorka dokázala vymyslet příběh, do kterého jste se začetli a už vám to ani nepřišlo.

Ale já bych knihu už dál s Harry Potterem nesrovnávala. Ta kniha je totiž skvělá sama o sobě. Zasazení do prostředí oceánského dna, kde žije komunita tvorů podobných lidem. Mě osobně zajímá všechno, co jen zdánlivě připomíná vodu a už jen ta myšlenka, že se procházíte vodou a všude kolem vás je tolik věcí, které člověk nikdy pořádně nespatří.

Tereza Benešová umí úžasně pracovat se slovy. V knize bylo použito spoustu slovních hříček a zajímavých spojení, které sice všichni znají, ale nejspíš by je v běžné mluvě nepoužili. To ale knize neublížilo, spíše naopak. Na jednu stranu je z knihy cítit ta pravá syrová čeština, ale na stranu druhou vás překvapí, že to napsala česká autorka, protože v České republice si stále čtenáři - bohužel - myslí, že to co napsal Čech, musí být automaticky špatné. Chyba!

Ještě než řeknu něco přímo o charakterech, poukážu na to, že i přes to, že se můžou děti zdát příliš vyspělé - a co vím, hodně na to recenzenti poukazují - není tomu tak. Mám zkušenosti, že i dvanáctileté děti jsou schopné opravdu velkých věcí... Postavy jako takové se mi líbily. Každá byla odlišná a nikdo nebyl tzv. prkno bez osobnosti. Jsou tu pořádní klaďasové, prudiči, ale i zákeřní zlouni. V této knize si každý přijde na své. Jsem ráda, že hlavní hrdinka mi nepřišla nijak nerozumná ani přechytračelá. Celou knihou nás doprovází -nejen- její vtipné prupovídky a výstižné odpovědi a kniha vám tak hned přijde veselejší.

Co mi na knize ale opravdu nesedělo, bylo grafické pojetí nedokončených vět. Jsem zvyklá na tři tečky (...) nebo pomlčku (-), ale použití otazníku (?) mi tam prostě nesedělo. Vždy jsem automaticky větu pojala jako otázku a zabralo mi pár chvil, než jsem mohla pokračovat dál s tím, že danou osobu něco v mluvení přerušilo.

"Utopený Gjork, to je vážně k popukání,"

Kniha se mi přese všechno opravdu líbila a její samotný závěr mě usvědčil, že opravdu potřebuji vědět, co bude dál!

Nenašla jsem na knize nic špatného a jen díky té drobnosti s originalitou jsem nucená strhnout 2 body.

8/10

Autor: Tereza Benešová

Datum vydání: Březen 2012

Série: Gjorkové

Díl: První

Nakladatelství: Krigl

Počet stran: 328

Žánr: Fantasy, Dobrodružý, Česky
Datum četby: 15. - 20.9.2012

Mockrát děkuji samotné autorce za důvěru a poskytnutí recenzního výtisku.